Já Kateřina jsem se narodila do života v Bohumínském bytě, ale přesto jsem většinu svého života prožila venku v přírodě. Jako dítě jsem si hrávala v lese na naší chatě, táta rybář mě představil řekám a s mámou jsme bývaly venku za každého počasí napřed díky loveckému psu a později i díky lásce ke koním, která přerostla ve vrcholový jezdecký sport. Za to jsem si vysloužila přezdívku Kenta. Od Kentaura.
Z ničeho nic se do toho všeho vynořila potřeba se umělecky vyjádřit a začala má cesta od rapování, přes kapelu až k sólovému zpěvu na reggae scéně s novým jménem KattyGyal Kenta.
Tato 14letá cesta mě nakonec dovedla k životu v Praze, a i když byla velmi barevná, obohacující a úspěšná, dovedla mne i na pokraj mého mentálního zdraví. Hudba mi neublížila, jen vytáhla všechny nevyřešené věci, traumata a bloky, které najednou vyeskalovaly. To i díky tomu, že jsem se ve velkoměstě cítila odříznutá od všeho, co mi bylo blízké, co mě dobíjelo a dávalo mi klid. Od přírody. V Praze jsem zažila nejhorší dny svého života i ty nejzásadnější, když jsem potkala svého muže a našla svou terapeutku. Tam někde se začala rodit Kenta z konce světa. (Víc o této kapitole najdeš v našem pilotním videu.)
Kenta z konce světa je dnes žena sdílející svou sílu skrze text, muziku i videa. Sílu, kterou jsem našla, když jsem svůj svět málem ukončila, ale nakonec jsem díky terapiím pochopila, kde se brala všechna ta bolest, jak ji zpracovat a jak znovu žít. To všechno chci předávat dál, nyní už z našeho nového domova pod Rychlebskými horami, který mnozí koncem světa nazývají. Každý „konec světa“ je začátkem něčeho nového a my se do Rychleb vydali hledat naše neviditelné kořeny, aby to vše nové bylo zároveň i lepší a šťastnější.
Já ACE jsem byl odjakživa “ten týpek od kompů”. V rodném Hradci Králové jsem ještě stihnul zažít konec éry osmibitových počítačů s kazeťáky. Proto ta krátká přezdívka - hry v té době delší podpis do hi-score tabulky neuměly. Následným výběrem Soukromé střední školy aplikované kybernetiky jsem své životní pouti nastavil jasný kurz.
Byl jsem dělníkem výpočetní techniky, počítač byl mým krumpáčem. S přibývající zručností bylo ale jasné, že běžného “ajťáka” ze serverovny dělat určitě nechci. Chtěl jsem tvořit. A tak jsem se přes 3D modelování a tvorbu webů dostal až k výrobě videa a focení. A to bylo to pravé. Firemní prezentace, eventy, videoklipy, ale také několik rallye závodů do Dakaru. 15 let jsem sbíral zkušenosti a budoval svůj obrazový rukopis.
Nepřestal jsem ale být nerdem a vždy jsem se snažil o přiblížení digitálního světa i běžným smrtelníkům. Vytvořil jsem aplikaci, která zjednodušuje používání smartphonů seniorům a zrakově postiženým a založil jsem hernu s virtuální realitou. To padlo na úrodnou půdu, zajistilo mi to velký úspěch a celé toto období mi významně ovlivnilo život pracovní i osobní.
Když jsem pak díky natáčení videoklipu potkal Kentu, odstěhovat se za ní do Prahy byl vcelku logický krok s vidinou dalšího růstu. Ve zběsilém tempu velkoměsta jsem ale přestal být pánem svého času. Ztratil jsem svou vnitřní rovnováhu, vyhořel jsem a díky tomu se naplno projevil můj sklon k závislostem. Tuhle cestu do pekel ale zachránily včasné terapie a přesun do náruče Rychlebských hor.
A tady jsem našel sám sebe. Objevil jsem, jaké to je pečovat o dům, o pozemek, o partnera, o sebe. Obnovil jsem rovnováhu mezi digitálním a skutečným světem a objevil se přesně uprostřed, užívajíc si to nejlepší z toho, co oba tyto světy nabízí.
