Kde začít změnu? (Nemilosrdná verze)

Zdá se vám, že už dlouho stojíte na místě a chtěli byste se někam posunout. Když se ale zamyslíte nad tím, co konkrétně byste měli změnit a u čeho začít, vlastně vás nic nenapadne. Jsou 3 důvody PROČ a 1 řešení JAK.

První *PROČ*

Do opravdu velkých věcí, o kterých někde v hloubi duše víme, že bychom je řešit měli, se nám šťourat moc nechce. Tušíme, že to bude sakra hodně práce, hodně bahýnka a hodně by to otřáslo celým naším životem s nepohodlnými vedlejšími účinky. Proto je v sobě máme potlačené někam hodně dozadu, čekáme, že časem zmizí nebo se zázračně vyřeší samy, při pokusech o spokojený život jsme pak schopni udělat kdejaké psí kusy, ale „hlavně proboha neřešme tamto“.

Druhé *PROČ*

Pak je kategorie středně velkých věcí, které by nebyly až tak složité k řešení a měly by na váš život velký impakt, ovšem ty často nejsme schopni sami vidět. Nebo aspoň zatím ne. Tady pomůže jen někdo druhý, kdo nám ty věci dokáže konstruktivně vyzrcadlit – laskavě ukázat bez souzení. Většinou dobrý terapeut nebo kouč, velmi zřídka dobrý přítel (my je totiž ve skutečnosti moc neposloucháme).

Třetí *PROČ*

Nakonec jsou tady ty zdánlivé drobnosti, které jsou společností normalizovány, a my tak jejich řešení buď do nekonečna odkládáme nebo ho vůbec neplánujeme. Protože “tak to má přece většina lidí a naše zásadní problémy to nevyřeší, tak po mě nechtějte zbytečnosti”. Třeba to, že špatně jíme, málo spíme, moc chlastáme, hrozně hulíme, velmi výjimečně každý víkend tak trochu fetujeme, chodíme do práce, co nás sere, randíme s někým, kdo nás sere, a kamarádíme s lidmi, kteří jsou pro nás vlastně kreténi, ale mají podobné problémy jako my, a tak cítíme jakousi sounáležitost, když si na to společně stěžujeme u druhé flašky.

Jedno *JAK*

Tam začni, u toho posledního! Ukliď to jako svůj pokoj, na který 2 týdny nikdo nesáhl. Prvně odklidíš oběd od včera, posbíráš oblečení ze země. Pod tím najdeš bordel na koberci, tak se hecneš a začneš vysávat. A protože to najednou začalo vypadat k světu, jsi nakopnutý to dodělat celé. Víš, že jestli chceš, aby se ti tam i dobře dýchalo, musíš utřít i prach. To je oser, protože musíš pozvedat všechno z poliček and shit, a fakt se ti nechce, ale když už to děláš….Tak teda jo no! No, a nakonec sedíš ve vyvoněném pokoji, ve kterém je ti nějak lépe. Uvažuješ, že bys tam trávil i víc času a neutíkal z něj pořád. Za 10 min tě napadne i nějaká malá vychytávka nebo předělávka, jak si to tam dokonce ještě vylepšit.

“Proč já vůl jsem to neudělal dřív a seděl jsem tady takovou dobu v takovém chlívku?” Ty jsi celé ty dva týdny věděl, že máš uklízet, ale nechtělo se ti. „Všichni přece mají doma trochu bordel, ne?“ U každého trička, co jsi hodil na zem to s tebou trochu cuklo, ale vykašlal ses na to a nechal jsi ho tam, a tak se to kupilo. Vnímal jsi, že se ti tam přestává líbit, nespí a nedýchá se ti tam dobře celou dobu tušíc, co s tím dělat. No nevadí, hele. Na „kdyby“ se nehraje. Hlavně, že jsi to nakonec uklidil a je dobře. To je hlavní a je to tvoje zásluha. Tak si běž podobně uklidit i ten vnitřní pokojíček.

Začni u těch malých věcí, které můžeš ovlivnit a změnit už dneska nebo aspoň tento týden. Udělej o víkendu něco jinak, něco pro sebe. Malá změna ti dá malý pocit vítězství, kontroly, úlevy a vlastní moci. Tři malé věci dají dohromady o trochu větší sebevědomí a odhodlání pokračovat. A jak budeš odbavovat ty menší kroky, ty další logické se samy nabídnou, jak drobky na koberci pod odhozeným tričkem. Když už do toho jednou vpluješ a pocítíš po cestě ty instantní částečné úlevy, dodá ti to odvahu a neodolatelnou zvědavost, jak by ses asi cítil, kdyby ses pustil do těch velkých strašáků. To nedáš za týden, možná ne za rok, ale to je jedno.

Prostě začni a nenalhávej mě ani sobě, že nevíš kde.

Protože my to celou dobu víme všichni moc dobře!