Když mě poprvé napadne tahle otázka, trochu se tím sama sobě posmívám a zároveň na sebe láskyplně pomrkávám. Sedí to jak prdel na hrnec. Naše dovolená pro mě letos byla velká lekce pokory, transformační zážitek i potvrzení mého “čarodějnictví” zároveň. Pokusím se to srozumitelně popsat, aby si z toho někdo třeba odnesl ponaučení ode mě, která se trochu zapomněla a zatoužila po pohodlí mého starého já. Neprošlo mi to.
Nebyla jsem poprvé na dovolené, ani poprvé u moře, ani poprvé v Portugalsku. Naopak jsem tam právě už byla cca 6 let zpět s partou kamarádek a přivezla jsem si vzpomínky na krásná místa, kde jsem si řekla, že se jednoho dne vrátím užít si to v klidnějším režimu a nejlépe s partnerem. No jo, ale ono se toho za 6 let celkem dost stane, člověk se dost změní a taky viděl o 6 let více míst než před tím, takže má trochu jinak cestovatelsky nakalibrováno. Navíc naše mozky si vzpomínky trochu upravují a z nich vymodelovaná očekávání se pak s realitou můžou mírně rozcházet. No bez keců, pamatovala jsem si to tam trochu hezčí, než to reálně bylo :D
Ponaučení č. 1: To, že se vám někde líbilo před x lety neznamená, že se vám tam bude líbit i teď.
Já ale vím, proč jsem tohle letos vybrala. Chtěla jsem si to zjednodušit, chtěla jsem sáhnout po jistotě a vyloučit možnost nepříjemného překvapení, ovšem paradoxně přesně to jsem si tím přichystala. Abych na sebe ale nebyla zlá, tak si odpouštím, protože laskavě chápu, kde to vzniklo. Já jsem letos fakt unavená. Po delším období “pracovního” klidu si toho tento rok nakládám hodně, asi nejvíc, co jsem kdy zažívala, a tak jsem se chtěla ulít. Překračuji svoji komfortní zónu skoro denně a nějak jsem si namalovala, že ta dovolená bude pohodlný odpočinek bez úsilí a že to půjde samo. No a tady musíte začít už víc chápat tu otázku “Poprvé na dovolené?”. Protože to, že dovolená je radost bez úsilí v komfortní zóně, může očekávat snad jenom někdo, kdo na žádné fakt ještě nebyl :D
Ponaučení č. 2: Dovolená je vždy svým způsobem vykročení z komfortní zóny. Chceš-li klid, vezmi si volno a zůstaň doma.
Tu zátěž a únavu jsem měla brát celkově víc v potaz. A vlastně celou naši změněnou situaci. My jsme totiž s Honzíkem bývali totální králové dovolených. Všechny nám do teď vycházely naprosto parádně, užívali jsme si je od první minuty, byly hodně akční a domů se nám vracelo těžko. To ale bylo v době, kdy jsme se sebou řešili spoustu trablů, nebyli jsme spokojeni s tím, kde jsme se nacházeli, naši životní náplň jsme přehodnocovali a žili na místě, ze kterého jsme utíkali při každé příležitosti. Dnes se nám vede skvěle, oba jsme naplněni až pohlceni tím, co doma děláme, a s novým psím členem rodiny bydlíme na místě, kde na dovolenou naopak jezdí ostatní. Instantní dovolenkový feeling se tentokrát tedy nedostavil a moje tělo si naopak hned po příjezdu řeklo o totální vypnutí, když mě s migrénou na 2 dny uložilo akorát do postele.
Následující dny v novém prostředí nic nešlo hladce. Restaurace, koupání, počasí, památky, to všechno bylo nějak moc komplikované a mě se to nechtělo řešit. Zároveň jsem ale měla přesnou představu o tom, jak mělo "moje Portugalsko" vypadat, a nechtěla jsem z toho slevit. Bože chraň každého, kdo je unavený jako já, ale zároveň trpí perfekcionismem a přílišnou potřebou mít věci pod kontrolou, jako já. Chtěla jsem to mít, jako jsme to mívali před tím, akorát mi nedošlo, že už nejsem jako před tím a že je to tak úplně v pohodě. Pár dní mi trvalo si to uvědomit a přepnout se do režimu mých momentálních potřeb, což bylo prostě odpočívat a nic neřešit. Jinými slovy jsem si musela vysvětlit, že ležet na dovči celý den na pláži a poslouchat audioknihu není výkonnostní selhání, ale prostě DOVOLENÁ!
Hlavní ponaučení: Každý rok jedeš na dovolenou poprvé. Poprvé jako člověk, kterým jsi dnes, s potřebami a přáními, jaké máš dnes. Poprvé odjíždíš z vnitřních i vnějších podmínek, jaké máš dnes, a proto užívat si úplně jiné věci, než kdysi, je zcela v pořádku. Respektuj svoji cestu, nech své staré já minulosti.
V tom všem nešťastném z mé strany ale přece jen byla jedna magická věc. Při tom odpočinkovém režimu jsem měla čas se v sobě víc patlat a pokládat si správné otázky. Díky nim se po našem návratu domů spustil kolotoč událostí, jehož výsledkem byla mnohá vnitřní odhalení. Zažila jsem ale i jedno zcela instantní odhalení, kdy jsem ještě na pláži identifikovala myšlenky, které mi migrénu spouštějí. Ano, je to ten pocit selhávání a ztráta kontroly. Zároveň jsem tam hned přišla i na to, jak v té situaci se sebou komunikovat, aby si můj autopilot přestal myslet, že mi tou migrénou nějak pomáhá nebo poskytuje ochranu. Za poslední měsíc se mi migréna nevrátila ani jednou. Všichni máme tuhle schopnost, všichni známe odpovědi na své otázky, jen si je musíme začít správně klást. V poslední době mě jen malinko děsí, jak rychle to u mě už funguje. Honzík se nediví, prý dávno ví, že jsem čarodějka.
Nakonec to byla hezká dovča. V pár situacích na začátku jsem se za sebe chtěla i stydět, ale dneska to vidím jinak. Potřebovala jsem to vyhnat trochu do extrému, abych jasněji viděla, na co se má zaměřit moje další práce na sobě. Když se člověk sám sebe nelekne a nezavře před tím oči, může zpracovat jakoukoli situaci tak, že z ní vždy vyjde pozitivně, lepší, silnější.
A tak se taky stalo a druhý týden se nám povedl o 100% víc. Užili jsme si oceán, pochopili, jak tam věci chodí, kde a jak se najíst, že portugalské vnímání cappuccina je prostě jiné, že města naši duši nehladí ani v cizích zemích, a které levné portské je dobré. Prostě ty důležité věci. Naše osobní dovolenkové doporučení rozhodně je jezdit na dovolenou aspoň na 2 týdny. On než z člověka opadne všechen ten stres a napětí z každodenních povinností, a než si vůbec všimne, že na nějaké dovolené je, to chvilku trvá. Dát si pár prvních dní dovči bez výčitek prostě jen v posteli bude moje nová cesta vyjadřování sebelásky. Protože můžeš a hlavně tehdy, když to potřebuješ!