Klid, blok, jízda aneb cykly našich proměn

Už jsem jednou zažila, jaké to je odstranit staré bloky a nechat se odplavit na vlně nové energie k lepšímu a šťastnějšímu já. Bylo to po mých prvních psychoterapiích a tenkrát byl ten efekt tak zásadní a ta témata tak důležitá, že jsem měla co zpracovávat a s nadšením nově prožívat celé následující dva roky. Byly to dosud dva nejlepší roky mého života a vůbec mě nenapadlo, že by se něco podobného mohlo ještě opakovat.

Fáze proměny

Po takovém „odblokování“ se vám napřed brutálně uleví. V depresích si nepamatujete, jak život chutnal před nimi, znáte jen život, který celý bolí. To je výchozí bod, vaše první kolo. Terapie z vás ten hnus strhnou, vy se po dlouhé době zhluboka svobodně nedechnete a nesměle se pouštíte do druhého kola, kde ty samé životní situace prožíváte znovu, ale tentokrát už bez bolesti. Ještě jste opatrní a nijak na sebe netlačíte. Testujete, zda je ten stav permanentní nebo zda tam spadnete znovu.

Jakmile se v tom otrkáte a získáte jistotu, začnete rovnat záda a přichází třetí kolo zase přibližně těch samých životních situacích. Teď už je ale prožíváte sebevědomě, a dokonce si do nich dovolíte zasahovat a věci měnit dle své vůle. Tam se člověk stává absolutním tvůrcem svého bytí. Na chvíli si to zase užíváte a upevňujete a po nějakém čase jste připraveni jít do kola čtvrtého, v němž začnete hledat možnosti dalšího posunu, dalšího čištění a kruh se uzavře.

(Pozn.: Popisuji zde zjednodušeně, jak jsem onen proces prožívala já a podobně to měli i lidé v mém okolí, nicméně každý člověk to prožívá individuálně a s jinými vstupy. Reálně to samozřejmě není takto lineární a můžou přijít slabší chvíle, kdy není žádným selháním jít na posilovací terapii.)

Mě to ke konci roku stále víc a víc táhlo k myšlence na vyzkoušení jiné terapie či zápisu do kurzu, který by mi pomohl posunout se v tvůrčí práci, a celé to zas pořádně nakopnout. Jak jsem psala v prvním článku, už nějakou dobu bylo zjevné, že mě něco brzdí od toho, co sama chci dělat. Před Vánoci jsem fakt zabrala, malinko zlepšila celou svou disciplínu v práci i v tvorbě, ale něco uvnitř mi říkalo, že by to mělo jít jednodušeji, lehčeji.

Nakopni to - napiš si to!

První velký posun a rozproudění energie nastalo už v momentě, kdy jsem si kvůli přípravě stránek konečně (a s malou ostudou přiznávám, že úplně poprvé) v bodech udělala něco jako vision board a pak ho rozvedla, co plánuji, jak to chci prezentovat, jak chci, aby to vnímali lidé, co je skutečným cílem, co to komu může přinést a jak to do budoucna můžu rozšiřovat. A najednou BUM! Ty věci, co byly jen v mé hlavě, kde je mozek mohl kdykoli snadno zpochybnit a shodit, byly najednou na papíru a tam už na ně nemohl. Dokonce mi to vše dávalo smysl a zdálo se proveditelné. Překvapilo mě, jak to vše najednou bylo blíž realitě, a jak se mi automaticky zvedlo sebevědomí. Posunula jsem se z pozice „tohle možná jednou budu dělat, až na to budu mít“ do „tohle všechno vlastně můžu, pojďme do toho“. Tím jsem se začala víc zajímat o nadšní z plnění než o obavy, že nevím, jak začít, a prostě jsem začala hledat první možné kroky. A tím se to vše začalo hýbat.

Když už spustíš lavinu, naskoč!

Chtěla jsem se povzbudit, a tak jsem se přihlásila do podpůrné FB skupiny Lenky Ondruchové, kde si lidi sdíleli své cíle na leden, jak se jim daří k nim jít a navzájem se podporovali (normálně jsem se takovým skupinám spíš vyhýbala). Tam jsem narazila na Martinu Bartoškovou, která mi sama nabídla své služby (RTT terapii), já si o tom našla víc a zjistila, že se mi to hodně libí a že bych to dokonce mohla sama studovat. To mě na 2 dny naprosto paralyzovalo, protože věnovat se terapiím je mým snem a plánem vlastně už od podstoupení těch mých, ale určité kurzy jsou pro mě nedostupné a mnoho dostupných věcí se mnou naopak vůbec nerezonuje. Všechno se ve mně vařilo tak moc, že mě to zmáhalo i fyzicky. Tělo dlouho takový nával energie prostě nezažilo. (To mi moje vyšší já dávalo najevo, že jdu konečně dobrým směrem.)

Dva dny jsem ležela v rešerši, uhnala Lenku o call, abych se jí vyptala, jaké to bylo (sama RTT terapii podstoupila) a rovnou si domluvila pohovor pro potenciální uchazeče o studium. Ten mě překvapil svou formou tak moc, že mě to rozhodilo ještě víc a sáhla jsem po dramatickém kroku. „Marti, já to asi chci studovat, ale než se rozhodnu, chci si to sama vyzkoušet. Nemáš prosím volný termín? Samozřejmě ASAP!“ No a když jste ve flow, jakou jsem ty dny zažívala já, a jste na správné cestě, tak odpověď prostě vždycky zní: „Do konce ledna mám plno, ale zrovna mi někdo odřekl termín na pozítří.“. (Takhle přesně vypadá, když vám pomáhá sám Vesmír.) A tak se stalo, že jsem si terapii sama vyzkoušela, zažila během ní naprosto neuvěřitelné věci, do 10 dní díky ní pohnula s mým tvůrčím blokem a prokrastinací cca o 60% a do 14 dní jsem byla přijata ke studiu (víc v příštím článku).

A tak se to stane. Můžete zažívat delší neutrální období beze změn a bez inspirace, ale když jste k sobě pozorní, nejdete po povrchu a snažíte se uvidět paterny, které vás drží zpět (ale s laskavostí, trpělivostí a bez výčitek!!!), jednoho dne to vše do sebe prostě zapadne a vy tím otevřete stavidla energii, která vše převrátí během pár dní a posune vás o míli dál. Tak je to správně, tak je to v rovnováze. Nejde o neustálý zběsilý posun, vše vždy přijde v pravý čas, kdy jsme na to připraveni.

---

Ještě jednou explicitně děkuji Lence i Marti, které si na mě vždy udělaly extra čas a byly mi oporou během těchto dvou crazy týdnů. Asi začínám chápat výhody spojení ženské energie. A taky mému muži, který to se mnou vše nadšeně prožívá a pomáhá mi se vším, abych se na podobné věci mohla soustředit!